Blog Ester Brožové – V Libverdě je stodola. Je to hudební klub. A jmenuje se Stodola. Bezva. Když se v takové stodole roztočí pivo, párek místních kapel spustí říznou muziku a na mlatě se začne podupávat do rytmu, zní to jako dobrý nápad pro sobotní večer.

Když mi bylo dvacet, byly podobné akce, kluby, koncerty a festivaly převážně doménou mých vrstevníků. (Celý příspěvek…)

V právě uplynulém roce se objevil nápad postavit v obci Heřmanice na kopečku proti hřbitovu „největšího pindíka ve střední Evropě“. Samozřejmě, je to trochu protimluv, jako je třeba ohlušující ticho nebo jak píše Mácha: mrtvé milenky cit. Pindík nemůže být největší, ale nazvat to po chlapsku by asi košer na tomto místě nebylo. Zůstaňme proto u toho pindíka. (Celý příspěvek…)

Na pohádku o kohoutkovi a slepičce jsem si vzpomněl, když jsem s receptem na jeden prášíček obíhal liberecké lékárny. Samozřejmě, že ta paralela poněkud kulhá, neb slepiččino obíhání mělo za cíl zachránit kohoutkovi život, zatímco to moje usilovalo o můj. Bylo nebylo: Lékař turnovské nemocnice, který se mi stará o jeden vnitřní orgán, mi předepsal prášíček. Zná moje kolenovrtství, a proto mě informoval, že na něj doplatím jen asi stokorunu. Měl pravdu. Po příští návštěvě u něj jsem někam spěchal a zapomněl si ho v jejich lékárně vyzvednout. Žádný problém, v Liberci mám lékárnu za rohem. Zmýlil jsem se. Problém to byl. (Celý příspěvek…)

Seděli jsme u ohýnku, opékali buřty, pili lahvové ze sedmého schodu a přeli se o to, kdo jsou dnes největší bandité. Abych to vysvětlil. Moje manželka byla na začátku devadesátých let rok ve Švýcarsku v rodině jako hausfrau i ópér v jednom. Pokaždé, když pán domu posílal jednu ze čtyř dcer k lékaři, křičel na celý obrovský dům, že doktoři jsou ve Švýcarsku největší banditi. Nedivil jsem se, za návštěvu platil průměrně jeden můj tehdejší plat. U prskajícího ohně jsme z naší ankety vyjmuli ČEZ, RWE a ostatní monopoly, protože jejich banditismus byl a je nad naši představivost. Karel řekl: „Největší bandité jsou v pohřební službě. Za každé zastrčené, nikoliv vyrobené, písmenko ve jménu před rakví si počítají padesát korun.“ (Celý příspěvek…)

Občas si dělám z kamarádů legraci, že příště už budu volit komunisty, protože se za posledních dvacet let nestačili vládně namočit, když nepočítám, ty, kteří rychle odhodili rudé legitimace a srší kolem sebe zuřivý antikomunismus. A taky, že až se to otočí, což se zdá být díky současným vládním garniturám dost pravděpodobné, to bude dobrý argument pro příspěvky za čtvrtý odboj. Ale vážně! Seděl jsem s jedním chlapíkem, který mi vyprávěl historky z rodu dvouhlavých telat a veganských lvů. Je členem vládnoucí strany na Kraji a dnes z jeho povídání vyberu pasáž, jak jedna firma (A) vyhrála výběrové řízení na „cosi“ do kamerového systému na Kraji. (Celý příspěvek…)

Topolánek dostal kamenem a byla z toho aféra jako Brno. Zatímco předchozí házení vejci po Paroubkovi bylo přijato národem téměř se zadostiučiněním, útok na předsedu ODS spustil policejní akci, při níž už chyběly jen helikoptéry a obrněné transportéry. Poslal mladé lidi s vejci na Jirku Mirek, nebo Jirka na Mirka čtyři svalouše? Jak to, že na prvním obrázku v novinách teče předsedovi ODS krev na pravé straně obličeje, zatímco na dalším je ošetřen na levé? Tojfl ví a já to řešit nebudu. Jsou mi ukradení oba. Nicméně jsem zažil něco, co ty dva případy spojuje, až z toho mráz běhá po zádech. Byl jsem se podívat na Mimoňských válkách na Českolipsku. (Celý příspěvek…)

Podle celosvětového výzkumu jsou Češi čtvrtí na světě v podávání stížností na služby. Nedivím se. Před lety jsem si koupil koncem února na první pohled festovní sandály. Následující tři měsíce jsem je nosil v Portugalsku, ale hned po návratu domů se rozpadly. Šel jsem je pochopitelně reklamovat. Vedoucí prodejny pronesla větu, která je blbá, až to do nebe volá: Moc jste v nich chodil. (Celý příspěvek…)

Termín okurková sezona se objevil v Německu již na konci 18. století. Vžil se pro čas sběru okurek, což je doba, v níž se děje minimálně zajímavých věcí, a proto novináři nemají o čem psát. Leda o okurkách. To stoprocentně platilo ještě před několika lety. Občas dokonce nedostatek událostí vedl k tomu, že jsme si museli o prázdninách nějakou tu zprávičku vycucat z prstu. (Celý příspěvek…)

V zajímavé souvislosti se mi vybavil název knihy bývalého československého prezidenta Zápotockého: Vstanou noví bojovníci. Jak k tomu došlo? Dozvěděl jsem se, že jedno liberecké knihkupectví neprodává knihy, které jsem napsal. Potkávají mě lidé a ptají se, kde je mohou koupit, a co jsem udělal panu knihkupci, že u něj ne. Že když mi vyjde nová, mají slečny u pokladny nalepen lístek s odpovědí: Knihy pana Šebelky neprodáváme, ani neobjednáváme. (Celý příspěvek…)

Kdysi jsem absolvoval turistický zájezd do Andalusie a chodil po tamním pohoří Sierra Nevada. Při výstupu na nejvyšší horu Pyrenejského poloostrova, Mulhacén, jsem si povídal s tajemnicí strany, po níž už dnes ani pes neštěkne, přestože byla díky svému majetku nejbohatší u nás. Byl to hodně otevřený rozhovor. Dozvěděl jsem se, jak jednomu poslanci nabídli za přestup do jejich nepočetného poslaneckého klubu čtyři miliony korun. (Celý příspěvek…)

Za socialismu jsem neměl policajty v lásce. Nejen proto, že jsem od nich dostal několikrát pendrekem přes záda, jednou dokonce za takovou maličkost, jakou bylo močení cestou z hospody u nějakého pomníku. Měl jsem ale rád vtipy o nich a některé z nich patří do zlatého fondu anekdot vůbec. (Celý příspěvek…)

Před pár lety čelila v televizi herečka Helena Růžičková, ať je jí země lehká, atakům oponentů, kteří trojčili z toho, že kandiduje do parlamentu za komunisty. Byl mezi nimi i Tomáš Halík, který tehdy připomínal inkvizitora Bobliga z filmu Kladivo na čarodějnice. Napsal jsem tehdy, že s ní neměli vůbec diskutovat, ale rovnou ji upálit. (Celý příspěvek…)

Seděli jsem s přítelem Oldřichem u piva v jednom jakoby baru a měli nostalgickou náladu. Nadávali jsme na to, jak všechny ty „picérie, fástfůdy a kebaby“ postupně požraly naše typické české hospůdky, ve kterých si člověk mohl pochutnat na pěkně křupajícím párečku, uleželém tvarůžku z Olomouce či obyčejné tlačence s octem a cibulí. (Celý příspěvek…)

Pozdě, ale přeci, se mi chtělo zvolat při čtení zprávy, že se krajští zastupitelé začali zajímat o to, kam šlo patnáct milionů, které tak rychle poslali organizátorům MS v lyžování. A to nedlouho poté, co usedli do svých křesel. Měly to být peníze určené na kulturu předváděnou v Liberci během toho úúúžasného mistrovství. (Celý příspěvek…)

Pouhý měsíc byl Martin Sepp ve funkci náměstka libereckého hejtmana, když se dopustil vážného dopravního přestupku. Před koncem loňského roku mu v Pertolticích na Frýdlantsku naměřil radar rychlost 109 kilometrů v hodině. Záležitost vyšla najevo až v únoru. (Celý příspěvek…)

Vzruchy a mediální tance kolem MS v Liberci neberou konce. Jak jinak, když jde o peníze až v první řadě! Organizátoři MS dluží miliony kde komu, a tak není divu, že se na ně snáší žaloba za žalobou. První podala podnikatelka z Frýdlantska, protože nedostala šedesát tisíc za ubytování, další v řadě je Technická univerzita v Liberci. (Celý příspěvek…)

Možná jste si všimli té neobvyklé vlajky, která po celý týden vlála na našem obecním úřadě. A možná jste si i položili otázku, kterou tak často slýcháváme od dětí…“Proč?“
Stejná červenomodrá vlajka s bílou zasněženou horou, která symbolizuje Tibet, vlála od 10. března i v dalších 362 městech a obcích v celé České republice a na nespočetně jiných míst všude po světě. (Celý příspěvek…)